For ENGLISH click here
Zatímco všichni na Nový rok ráno vyspávali – nebo možná ještě pařili – my vstávali v půl osmé ráno, abychom naskočili na vlak z Havířova do Prahy, neboť všechny ostatní spoje byly pochopitelně vyprodány. To je tak, když dostane muž bojový úkol – koupit lístky na vlak. A zapomene. A tak jsme v kupé pro šest lidí jeli sami a srkali kafíčko a v jednu odpoledne jsme se už zase nacházeli doma v Karlíku. Normálně bychom se šli dospat, protože na Nový rok vstávají brzy ráno jen blázni nebo pracující lid. Jenomže bylo krásně!
Mrzlo až praštělo, Honza celou cestu vlakem koukal smutně z okna a chtěl si vystoupit, aby si tu krajinku jako z Mrazíka mohl alespoň trošku nafotit a slunce svítilo, jako by byl srpen a ne leden.
Tudíž nám po příjezdu nezbylo, než vyrazit na fotografickou procházku, aby Honza neproplakal další dva týdny.
Cíl byl docela jasný, vzhledem k tomu, že kousek nad Karlíkem se usídlili filmaři a momentálně se tam uprostřed luk nachází stavba, ne nepodobná anglickému Stonehenge. Takže stačilo sbalit fidlátka a vyběhnout na kopec. Pojďme si říct, že „vyběhnout“ není úplně přesný výraz, sic jsme ze sváteční pohody pořád dost přecpaní a navíc jsme na každých pěti metrech museli zastavit, aby si Honza vyfotil tu zmrzlou větévku, tu krásný výhled, tu slunce, prosvítající jinovatkou a ledovými střípky, do kterých se zahalil celý les.
Výjimečně s námi nešla žádná mula, ale lovec. Tedy Hunter, náš dočasný adoptivní brácha, sedmnáctiletý výměnný student z Austrálie, kterému poskytujeme azyl a pravidelný přísun kvalitní české kultury.
Zprvu se trochu podivoval nad tím, jak můžu s Honzou dobrovolně podnikat tak zdlouhavé procházky, tak jsem mu vysvětlovala, že v létě píšu do zápisníčku, když Honza fotí, a v zimě se prostě při zastávkách kochám.
Takže zatímco Honza fotil krajinky, jinovatku, slunce a zimu, my jsme na sebe s Hunterem sypali sníh ze stromů a nebo tiše rozjímali v pohádkovém prostředí českého krasu.
Co by obyčejným výletníkům trvalo ujít 15 minut, my šli asi hodinu, nicméně na Mořinku nad Karlíkem jsme došli. A hle! Stonehenge!
Tady, na obyčejné louce v českém krasu, kde se příroda nemohla rozhodnout, jestli obleče stromy spíše do podzimu nebo raději do zimy, soudě podle hnědozelených stromů na jedné straně a bílých zmrzlých stromů na straně protější. Nádhera!
Věděli jsme, pochopitelně, že jde o kulisy k nějakému filmu nebo seriálu, ale i tak jsme trochu čekali, že se z lesa najednou vynoří zástup druidů nebo Keltů a ponese doprostřed stavby na obětní kámen jakousi mrtvolku. Vlastně živolku, kterou následně v mrtvolku přemění. Hehe…
Neobjevili se. Zato se po půlhodině objevila paní hlídačka, která nás i s fotoaparátem a australským bráchou vykázala z prostoru, sic je tu prý zakázáno pořizovat záznamy a vlastně se tady vůbec vyskytovat.
Své tvrzení doložila informací, že prý jsou tu dokola normálně cedule se zákazem, ale ty prý někdo ukradl. Dokonce pole i obehnali i páskou, ale tu taky někdo ukradl. Inu, ta naše povaha česká…
A tak jsme se ještě chvíli pokochali a vydali se zpátky do Karlíka. Cestou jsme omylem vyděsili trojici srneček, které si Honzův teleobjektiv spletly s puškou a tak se podařilo vyfotit jen prchající zadeček jedné z nich. Škoda.
Totálně promrzlí jsme se pak spokojeně usadili u plápolajícího krbu a koukali na novoroční pohádky.
Říká se, že jak na Nový rok, tak po celý rok… Honza nepřestává mluvit o Špicberkách, a tak si říkám, že bych měla pobyt v zimní přírodě asi víc trénovat, abych se v září nedivila podezřele chladné dovolené. 🙂 Ale to je ještě daleko…
Doufáme, že jste si Nový rok užili stejně kouzelně jako my a že se s námi těšíte na další výlety.
Tak ahoj zase příště!
STONEGENGE…
While everyone was still asleep on New Year’s morning – or maybe still having a party – we got up at 7:30 AM to catch a train from Havířov to Prague, cause all other trains were obviously sold out. Well, this is what happens when the man get a task – to buy train tickets. And he forgets. So here we are, alone at the coupe for six people, sipping coffee. At 1 PM we were finally home at Karlík. Usualy we would go to bed right away because only people who get up early on New Year morning are either fools or hardworkers. But the weather was so amazing…!
It was freezing cold and John was looking sadly out the train window all the way home and he wanted to get off to take a picture of this lovely Russian kind of winter landscape, cause the sun was shining like it was an August and not the first day of January.
So we didn’t have other option than to go for a photo-walk to keep John happy.
The goal was pretty clear, given the fact there were a movie scene up the hill above Karlík, right in the middle of the filed you can find an almost real Stonegenhe. So we just packed all our photo stuff and ran up the hill. OK,let’s say that „ran up“ is not an exact expression cause we were quite stuffed after all those holiday feasts and anyway, we had to stop every five minutes so John could take a photo of some frozen branch, lovely view, sun going thru the hoarfrost and ice shards since the forest was all covered by them.
For once we didn’t take any mula with us but we took a hunter instead. I mean Hunter, our temporary brother, 17yo foreign student from Australia who lives with us in exchange for a regular suply of good Czech culture.
Firstly he didn’t understand how can I voluntarily go for such a long walks with John so I explained to him that usually in summer I write notes into my diary while John is photographing and in winter I’m simply enjoying the nice view.
So while was John taking photos of nice landscapes, hoarfrost, sun and winter, we strew the snow from trees on each other or we silently meditated in a fairytale winter Bohemian Karst.
The way that would take to an ordinary tourist about 15 minutes, it took us almostan hour, but we finally got to Mořinka hill above the Karlík. And then… Wow! Stonehenge!
Here, on the ordinary field in Bohemian Karst, where the nature obviously couldn’t decide if it will wear rather an autumn or rather a winter aswe could tell according those brown-green trees on the one side and white frozen trees on the other. What a beauty!
Of course we knew it was only artificial movie scene for some TV show, but we were stillkind of expecting a crow of Druids or Celts marching on around the Stenehenge carrying some dead body to sacrifice it at the sacrificial stone in the middle of the monument. Oh, actually living body cause you have to sacrifice something alive to kill it later… right? Hehe…
But the Druids never showed up. Who showed up was a guard who expeled us from the area with our cameras and our Australian brother because it’s prohibited to take records here and to stay here at all.
She substantiate her claim with information that there are usually signs around the place with a ban, but somebody stole them earlier. They also inclosed the field with a tape but somebody stole it too. Well, that’s how it goes in Czech…
And so we enjoyed the atmosphere just a few minutes longer and we went back to Karlík. On our way we accidentally scared three does who mistaken John’s telescopic lens with a gun so only picture we have now is doe’s butt. Shame…
Completely frozen we sat down by a fireplace and we watched fairytales on TV.
We have a saying in Czech: As you doon New Year, you will do all year… and John is still talking about Spitzbergen so I keep thinking I should spend more time in winter nature to practice for a cold weather so I won’t die there in September.:-) But It’s still far away…
We hope you enjoyed New Year’s day as much as we did and that you are looking forward to next trips.
So see you later! 🙂
