“Jedeme na Sicílii!”
“Pěkně, a odkud letíte?”
“JEDEME! Neletíme.”
“Jako…?” Nevěřícné pohledy naší rodiny a kamarádů byly k nezaplacení.
“Jako autem, jo,” odpovídali jsme s úsměvem.
“Jako VAŠÍM autem?”
Ano. Rozhodli jsme se jet na Sicílii naším Citrónkem. A vlastně jsme se ani moc nedivili rozpačitým reakcím našeho okolí, protože on ten náš malinký Citroen Saxo je tak trochu rok výroby 1996. Nicméně jezdí bez problémů, na dálnici rozhodně vytáhne víc než 100km/h, když se mu chce, a my neviděli důvod, proč ho nevzít na jeho životní cestu.
A tak jsme vyrazili. Odpočatí, vyspinkaní, V sobotu o půl osmé ráno vyrazil jasně žlutý Citrón na jih – se dvěma Cestouny, plyšovým Darth Vaderem, rezervním kanistrem, plnou taškou trvanlivého jídla a dvěma spacáky na palubě.
S každým kilometrem jsme za sebou nechávali odporné zimní počasí, až jsme kousek před brennerským průsmykem museli zastavit a trochu si užít toho prosluněného dne na vlastní kůži. Jo, a taky jsme potřebovali čůrat, což nebyl zrovna nápad roku.
Aniž bychom museli vystoupit z auta, bylo nám jasné, že rozhodně nejsme první, kdo potřebuje jít na záchod zrovna na tomhle odpočívadle. Nádherný výhled na zasněžené vrcholky hor a krásně jarně zelené louky pod nimi zkrátka nemohly zmírnit to utrpení… no dobře, přeháním. Ale fakt to byl humus.
Raději jsme se moc nezdržovali a frčeli směrem k Lago di Garda. Tedy asi 30 km východně od něj. Naše první zastávka byla totiž v malé, nenápadné a naprosto okouzlující vesničce Molina v horách.
Kolem byly jen skály, pár stád dobytka, několik vodopádů a božský klid.
Asi dvě minuty pěšky od kostela je maličká vinárna/kavárna a nad ní tři pokoje.
V jednom z nich jsme se za asistence nesmírně milého pana domácího ubytovali, nacpali se po 12 hodinové cestě chlebem a domácím zavařeným masem, osprchovali se a prakticky okamžitě odpadli.
Ráno nás probudil drzý budík, taková malá předzvěst dalšího nekonečného putování autem na jih. Celí natěšení jsme seběhli do přízemí, rozloučit se s domácím, ale místo něj jsme našli jeho bratra. Vařil si zrovna kafe, tak nám uvařil taky – “nene, neblázněte, to je zdarma, pojďte, sedněte si”. Než jsme stihli dosednout, už se tenhle elegantně oblečený Ital přehraboval v knihovničce u vchodu do jídelny a o pár vteřin později už jsme byli hrdými vlastníky knihy místních legend a pověstí. Italské knihy. V italštině. Oba tak trochu profesně deformovaní jsme se na sebe podívali – obálka, sazba i volba papíru mizerné. ALE! Ta dobrosrdečnost nás totálně odbourala a jestli se někdy naučíme italsky, bude to první kniha, kterou si přečteme. Slibujeme. A hned potom vám povíme, o čem je.
Po příjemné ranní kávičce jsme naložili batůžky do auta a prošli se po vesnici. Kousek za vesnicí začíná cesta kolem nádherných vodopádů a my dost litovali, že nemáme dost času se k nim projít.
Tiché nedělní ráno přerušuje jen jejich vzdálené burácení a my si poznamenáváme Molinu na seznam míst, která musíme jednou důkladněji prozkoumat.
Celou vesnicí se zatím šíří vůně kadidla z právě ukončené ranní mše – z otevřeného kostela vyšlo pár lidí, žádné zástupy.
Na mezi u cesty roste jeden petrklíč vedle druhého (tímto gratulujeme Hedvice za úspěšné rozpoznání petrklíče v naší malé facebookové soutěži :-)), a skoro se zdá, že se tady celý svět zastavil. Pokud hledáte klidné místo pro odpočinek a duševní relax, jeďte do italské Moliny.
I když cílem naší cesty je skoro-léto na Sicílii, v Molině nám chladné počasí moc nevadilo. Naopak. Kdyby takhle čisté, krásné, optimistické a slunečné byly i zimy u nás v Česku, vůbec bychom neměli potřebu před nimi prchat.
WE’RE GOING TO SICILY!
“We are going to Sicily”
“Nice! And which airport are you going from?”
“We are GOING! Not flying!”
“You mean…?” Unbelieving gazes of our family and friends were priceless.
“We mean by the car, yes.” we always answered with the biggest smile.
“You mean by YOUR car?”
Yes. We decided to go to Sicily by our Lemon. To be honest, we weren’t really so surprised by all those sheepish reactions of people, cause the thing is our Citroen Saxo was manufactured in 1996. Despite this he (it’s him) is going with no problems, he also can go much faster than just 100km per hour on the highway when he tries and we simply couldn’t see the reason why we shouldn’t take him for his lifetime journey.
And so we went. Well rested and fresh, Saturday 7.30, the bright yellow Lemon hit the road heading south – with two people, plush Darth Vader, extra canister, full bag of long-lasting food and two sleeping bags on board.
With each kilometer we left a little bit of disgusting winter weather behind us until we finally passed the Brenner pass and just had to stop and enjoy some sun for a while. Oh, yeah, we also needed to pee, which didn’t turn out to be the best idea ever.
Without even getting off of the car we could tell we weren’t the first people who stopped here to go to the toilet. Nor beautiful landscape, nor lovely green meadows and amazing snowy mountains couldn’t alleviate the suffer… well, I might be overly dramatic right now, but seriously, it was disgusting.
We better left ASAP and we continued to Lago di Garda. Or more precisely about 30 km east of the lake. Our first stop was a small, quiet and completely charming mountain village called Molina.
Around us nothing but few herds of cattle, some waterfalls and divine serenity.
About two minutes walk from the church there is a tiny wine bar/cafe with three rooms above it.
With an assistance of very kind host we moved in, we stuffed ourselves with potted meat and bread from home, showered and almost immediately fell asleep.
When the rude alarm clock woke us early in the morning we had a whole day full of travelling south ahead of us. In a great mood we ran downstairs to say goodbye to our host, but we found only his brother instead. He was just making coffee, so he made some for us too – “oh come on, it’s for free, come and sit with me for a while!” Before we sat down, this elegant Italian took some book from a bookshelf and handed it to us. Simply like this, we became a proud owners of book of Italian legends. Italian! Written in Italian. Since we are both professionally retarded we just looked at each other and we knew – the cover, the layout, the paper were just bad. BUT! That kindness completely destroyed us and if we ever study Italian, this will be the first book we will read. Promise! And right after we will tell you what is it about.
After a lovely morning coffee we packed our backpacks and went for a walk around the village. Not so far behind it the road starts which leads around beautiful waterfalls and we were so sorry we couldn’t stay longer to explore them better…
Quiet Sunday morning is interrupting only by distant rumble of the water and we are adding Molina into the “explore more” list of places we’ve already visited.
There is a intense smell of incense that lingers thru the village from the just finished mass – several people just left came from the opened church door, but no crowds.
At the country lane there is a one primrose next to another and it almost looks like the whole world just stopped here. If you’re looking for a calm place to stay, relax and to give your soul a little break, go to Molina, Italy!
Although the real goal of our journey is the “nearly summer” on the Sicily, we didn’t really mind the cold in Molina. On the contrary. If we had such a clean, pretty, optimistic and sunny winters in Czech, we wouldn’t need to escape every year.