Crete – day 3

Heraklion nebyl úplně město našich snů, takže hned ráno frčíme na jih. První zastávka – Knosos. Ano, ten Knosos. Věhlasný mínojský palác, kde vládl krutý král Mínas. To je ten, co měl místo domácího mazlíčka minotaura v bludišti. Na prohlídku Knosu je nejlepší si přivstat, alespoň to nám tvrdili průvodci i všichni naši známí, kteří už na Krétě byli. Inu… zeptejte se nás, proč jsme sem chtěli jet úmyslně mimo sezónu.

_MG_6774

V Knosu nebyl nikdo, až jsme se zprvu vyděsili, že snad mají v březnu zavřeno. Neměli, a tak jsme si mohli užívat neobvyklého klidu a ticha, rušeného jen občasným Terčiným klením – když šlápnu třetí den po sobě do hovna, kleju jako dlaždič – a Terčinými nespokojenými poznámkami. On je totiž Knosos krásný… nebo spíš býval krásný. Nejspíš. To už nikdy nezjistíme, sic celé vykopávky zalil jejich objevitel, pan Evans, do betonu.

_MG_6734

Tu a tam si ještě navíc přimyslel nějaké schodiště nebo síň a rovnou si je tam z betonu uplácal. Což mě nesmírně… no sralo, co si budeme povídat! To jako platíme vstupné za něčí vymyšlený palác z betonu? Odkud jako vzlétli Daidalos s Ikarem? Vždyť ani nevidím moře, tak jak mohli vzlétnout z útesu před palácem?!?! A navíc… KDE JE TO MINOTAUROVO BLUDIŠTĚ? Načež se Honza jal vysvětlovat, jak Minotaurovo bludiště vůbec neexistuje, a že pravým bludištěm býval samotný palác. Cítila jsem se podvedená a zrazená a smutná… a vlastně mě Knosos zklamal ve všech ohledech.

_MG_6737

Honzovi se ale moc líbil. Nemůžeme tedy nikomu říct, jestli ho doporučujeme k návštěvě nebo ne. Jako odškrtnutá položka na seznamu „viděno“ je palác fajn, ale představa, že za tohle platím v sezóně a cpu se tady se stovkou turistů… ne, děkuji.

Prcháme z civilizace – leč tisíce let staré civilizace – do hor. Na Krétě je kouzelné, že i když počasí zrovna trošku pláče, ani náhodou to žádnému cestovateli náladu nezkazí. Naopak. Scenérie, které se vám po – nebo při – dešti najednou vybarví, jsou k nezaplacení.

_MG_6826

Na to bychom vydrželi koukat bez přestání, i kdybychom při tom měli sedět na skládce. Počkat! My jsme na skládce! Cestou na jih přes hory a doly, nebo spíš hory a hory, nám to nedalo a u jednoho božího výhledu jsme si udělali pauzu.

_MG_6829 – obnovený

Zaparkovat ale v úzkých silničkách nebylo kde, a tak jsme nepohrdli ani malým a velmi příhodně umístěným pláckem mezi kopci u vesničky Agia Varvara. Až když jsme vystoupili z auta a došli na hranu, abychom se rozhlédli po údolích, zjistili jsme, že stojíme na odpadcích. No a co! Posuďte sami, zda náš výhled stál za to. My byli nadšení, bordel, nebordel.

_MG_6805

Při každé naší cestě dbáme na to, abychom vždycky viděli nějaké místní „nej“. V Irsku to byla nejstarší hospoda, v Rumunsku zase místo, kde je nejčastější příčinou úmrtí zasažení bleskem. Na Krétě jsou nej“ o trochu snazší, všechno je tu totiž tak staré, že něco přece musí být nejstarší. A tak naše další směřování vedlo do vesnice Gortys (někdy také Gortyn nebo Gortyna), domova nejstaršího zákoníku tesaného do kamene na světě. Ihned po příjezdu nám málem až do auta skáče divoký pes, který se po prvním Terčině vlídném slově – Honza se znechuceně odvrací – mění v rozkošné malé štěňátko.

_MG_6839

Křtíme ho na Kostase, jakožto hold našemu nejmilejšímu majiteli autopůjčovny Kostasi Anifantakisovi, a necháme se jím odvést až ke vstupu do areálu. Za pouhých pár € obdržíme mapku a pokyn, ať si psího Kostase nevšímáme, neboť je ve výcviku a nesmí reagovat na lidi. Kostas to ale zřejmě neví, a tak mi žere tkaničky, nohavice, bundu, a když se k němu skloním, snaží se mi sežrat i kus hlavy. Miláček!

_MG_6854

Nejen proto, že jsme tady zase úplně sami – až na psího Kostase, který se nás odmítá pustit – má Gortys zvláštní kouzlo. Starověká atmosféra je tady nějak silnější a působivější, než v Knosu, nejspíš proto, že tady není nic zalité do betonu a my si opravdu připadáme, jako bychom se náhodou propadli o pár tisíc let zpátky. Pod místním platanem prý počali Zeus v podobě býka s Európou své syny Mínóse a Rhadamanthyse. Na místě platanu dnes stojí starověký Odeion a bazilika sv. Tita. A právě tady nacházíme Gortynský zákoník, nejstarší zákon tesaný do kamene.

_MG_6862

Je všude. Celé širé zdi jsou popsány starořeckým písmem a my, protože jsme zvědaví a zvídaví, už víme, že tenhle zákoník jako první pamatoval třeba na zaopatření dětí po rozvodu.

Takže vlastně koukáme na první zákon o alimentech na světě. No, alespoň nějaká spravedlnost na tom krutém světě. Prohlížíme si malý amfiteátr, tiše a NENÁPADNĚ krademe spadané pomeranče zpod stromu a doufáme, že nás psí Kostas nepráskne.

_MG_6849

Neprásknul, je to kámoš. Ještě chvíli se kocháme a pak nasedáme do auta, máváme Kostasovi a ujíždíme na jih k rozlehlým nížinám centrální Kréty, abychom mohli obdivovat ještě jeden palác, Faistos.

_MG_6884

Tady, na pahorku uprostřed úrodné zeleně stával na vršku jeden z mínojských paláců. Dobrá zpráva je, že ho nikdo nezalil do betonu, tudíž vidíte přesně to, co z něj zbylo.

_MG_6926

Ještě lepší je zjištění, že z něj zbylo dost na to, aby se člověk se středně vyvinutou fantasií mohl dlouhé hodiny kochat nad tou krásnou podívanou a toulat se palácem jako kdysi jeho obyvatelé.

_MG_6921

Ti, kteří neoplývají dostatečnou fantasií, jistě nepohrdnou úchvatným rozhledem na plodné pláně okolo hory – pomerančovníky, citroníky, olivovníky, opuncie –

 

za kterými se až nereálně tyčí zasněžené vrcholky vysokých hor.

Vypadá to neskutečně a člověk si chvílemi připadá, jako by na něj vykukoval nějaký fantastický svět z knihy, než všední krétská realita.

_MG_6911

Několik hodin trávíme zkoumáním jednotlivých pokojů, sálů, sloupů a schodišť až nakonec dojdeme k obrázku Disku z Faistu jedné z dosud nerozluštěných záhad místního naleziště. Ačkoli se odborníci z celého světa moc snaží, nedokáží říct, co všechny symboly a značky na disku znamenají.

_MG_6916

Jsme mlsní, ostatně jako vždy, a tak se pokoušíme skrze plot za vykopávkami utrhnout jednu opuncii, že bychom si ji dali ke svačince spolu s dříve uloupeným pomerančem. Terka tedy hbitě protahuje útlé zápěstí plotem a chmatá po prvním zralém plodu. Hurá, sláva! Podařilo se!

_MG_6914

Nicméně… kdyby někoho napadlo být stejně tupý, jako jsem byla já, tak mám dva poznatky. Opuncie píchá. Plody opuncie píchají taky, takovými těmi pidi chloupečky, co se vám dostanou všude jako skelná vata a pak se jich nejde zbavit.

_MG_6909

Ještě hůř se jich jde zbavit, když ukradený plod rychle vsunete do kapsy, zapomenete na něj a několikrát potom do té kapsy strčíte ruku. A úplně nejlepší to je, když ho pak z kapsy přesunete do batohu, ale z bundy už ty pichlavé chloupky nedostanete ani několikerým vypráním. Vím, co říkám. Teď máme červenec a od března jsem tuhle bundu prala několikrát. Včera jsem strčila ruku do kapsy… Ach! Nu což, nemůžu dělat pořád jen správná rozhodnutí. 🙂

Agia Galini, naše poslední dnešní zastávka daleko za horami a za skalami, je malé městečko na jižním pobřeží centrální Kréty.

_MG_6944

Všechny, ale úplně všechny, domečky tady stojí ve svahu, některé v tak prudkém, že když se k nim vyšplháte, funíte jako po výstupu na Everest.

Místo náměstíčka najdete jen přístav, kde cesta z hor končí a dál už je jen voda.

_MG_6961

A proč bydlíme zrovna tady? Jednak je tu klid, turistů je tady mimo sezonu asi 6 a my máme klid rádi. Taky odtud údajně odlétali Daidalos a Ikaros, což mě neskutečně frustruje, protože pokud letěli z Knósu, který je na severu, jak asi zároveň mohli letět z jižního pobřeží? Asi blbě.

Každopádně tady mají sochu a malý amfiteátr,

a kdybych já byla jimi, letěla bych taky odtud, sic jsou místní útesy nádherné a kouzelné, jen skočit.

Skákli jsme jen na skály nad město. Honsa fotil moře a útesy a já supěla až nahoru do kopce, do skal.

Proplétala jsem se mezi stoletými olivovníky, přelézala kamenné zídky a kochala se tou divokou nádherou všude kolem. Asi posté mě napadlo, že bych ani za nic nejela někam s cestovkou. O co všechno by se člověk ochudil!

_MG_7096

Nakonec nás zmáhá hlad a únava,a tak se po ubytování v nejroztomilejším penzionu – bílém s modrými okenicemi jako z pohlednice –

vydáváme hledat jídlo. Jenže není sezóna, a tak sice potkáváme hromadu podniků, jejichž terasy majitelé cídí, vytírají, brousí a opravují, ale nevaří nikdo. Nakonec v jedné zapadlé uličce nacházíme rodinnou rybí restauraci, kde nám paní domácí řekne, co chceme k večeři.

IMG_20170329_163001

Takže já chtěla mořského vlka a Honza kupu krevet. Měla pravdu, moc jsme chtěli přesně tohle a cpeme se, až máme boule za ušima, těšíme se z toho, jak pěkně leze sluníčko mezi mraky a vegetíme.

_MG_6992

Aby nám vytrávilo, couráme se po vlnolamu v přístavu, obcházíme ho a míříme na jedinou místní pláž, která vlastně není ani moc hezká.

_MG_7166

Není divu, že většina lidí si odtud spíše bere lodní taxíky a míří na některou z okolních krásných pláží. Chvíli se procházíme podél zarostlého divokého parčíku, když tu si všimneme, že nás sleduje šedá kočka. Velká, s děsivýma očima a dost zlověstným výrazem.

_MG_7114

Chvilku se lísá, jde s námi a najednou začne mňoukat a velmi zřetelně chce, ať jdeme s ní do parku. Smějeme se a do malé džungle za ní skutečně jdeme.

_MG_7170

Chodník není skoro vidět, a než se v té temné zeleni rozkoukáme, stojíme před starým válečným krytem ve skále. Všude kolem je ticho, jen kočka mňouká čím dál důrazněji, až si oba málem čůrneme strachy a prcháme zpátky k východu z parku. FUJ! Vchod do pekla jako vyšitý. Kočka jde s námi, celou cestu nám hlasitě nadává a nechce zmizet. Na pláži se k nám přidávají další zvířata, až si zase říkáme, že máme fakt nějaký zvláštní dar.

_MG_7163

Večeři jsme se rozhodli odbýt pizzou, ovšem řeckou, takže za to, že jsme „na zdraví“ popřáli místnímu majiteli pizzerie hezky řecky „já mas“, dostali jsme ještě jednoho panáka gratis.

_MG_7175

Dobří řečtí lidé! Pěkně česky nám popřál „dobrou noc“ a my jsme se zase jednou vraceli křivolakými strmými uličkami do penzionu s úsměvem od ucha k uchu.

Sedíme na terase, koukáme na nekonečné noční moře skrze rozkvetlé popínavky na zábradlí a je nám dobře. Tady bychom dokázali odpočívat ještě další měsíc…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s