For ENGLISH click here
Jakýsi francouzský spisovatel kdysi řekl, že „tesat sochy pro budoucnost není ničím jiným než bláznovou ješitností.“ Což, jen tak mezi námi, může být klidně pravda, až na to, že jsme se s Honzou v pátek už zase přesvědčili o tom, že modernímu umění, navíc sochařině, asi vůbec nerozumíme. A tak náš poslední letošní cestounský počin není ani tak fundovaný článek o sochařském umění, jako spíše nadšený popis toho, co se dá v krásných dvou slunečných hodinách všechno vidět – s trochou živé fantazie – v okolí Havířova, kam jsme se na letošní Silvestr zašili, abychom si užili klidu a pohody.
A protože Honzovo fotografické srdéčko si již dlouho nezafotilo, naposledy snad v Českém ráji, nedočkala se Terka vysněného odpočinku ve wellness centru a jelo se fotit… ven… v mrazu…
Přeháním! 🙂 Byla to nádhera, venku bylo krásně a na sluníčku i docela teplo, takže se žádná psychická újma nekonala a wellness Terka klidně oželela… tentokrát. 🙂
A kam že jsme to vlastně vyrazili? Naším cílem se stal Sochařský park Horní Dvůr kousek za Těrlickou přehradou, schovaný mezi poli a chalupami. Prý je odtud nejkrásnější výhled na Beskydy. Inu, tomu rádi věříme. Kdybyste náhodou jeli kolem, nejspíše byste toto nevelké pole se sochami asi minuli. Ale pokud, tak jako my, víte, co hledáte, dost dobře asi nepřehlédnete 26 ledabyle pohozených soch na poli.
Jak už to tak bývá, každou sochu má na svědomí jiný autor a ne vždycky je na první pohled zcela jasné, co to jako má znamenat?! Takže jsme si s Honzou trošku zasoutěžili a nejprve všechny sochy obešli, abychom si tipli, co má to které dílo vyobrazovat. Kladných shod bylo slovy „nula“. Jak jsem řekla, moderní sochařině nerozumíme vůbec, zato jsme se u toho výborně pobavili a samozřejmě se o naše dojmy rádi podělíme. Můžete hádat s námi, či se okázale pobuřovat nad tím, jak jsme to, probůh, mohli nepoznat! 🙂 Tak směle do toho…
Hned u vstupu do parku nás vítaly dvě sochy – Stůl a Trůn. Kupodivu vypadaly přibližně jako běžný stůl a trůn. V tomto bodě byl prostor pro troufalé tipy poněkud omezen, takže jsem si alespoň vyhopla na kamennou sesli, abych si užila trochu královského posezení. Jelikož jsou Trůn a Stůl jediné dvě sochy, na které se může lézt, musela jsem se vší silou držet, abych nesklouzla, jak byl Trůn za ty roky uhlazený. Ale žádná záhada se nekonala a tak bylo třeba prozkoumat další sochy.
O poznání slibněji se jevil útvar v podobě neúplného nilského nebo keltského kříže. Otvorem uvnitř pronikalo sluneční světlo a se zamlženým panoramatem Beskyd v pozadí vypadal vskutku mysticky. Jenomže jak jsme si ho prohlíželi proti slunci, jediné, co jsme dokázali zaostřit byly obrysy, tudíž by nás asi ani za milion let nenapadlo, že se socha ve skutečnosti jmenuje La comedia erotigue a do linií kříže – pokud to tedy vůbec nějaký kříž je – autor vytesal nahé postavy muže a ženy v těsném objetí. Hmm… tady jsme moc nebodovali.
„Tohle je jasná střelnice“, hlásil mi vzápětí Honza a ukazoval na další sousoší o dvou kamenných kusech, z nichž vystupovala dvě torza postav, jedno vzpřímené kovové, druhé ležící na boku z kamene. Opravdu vypadala stejně jako obrysy postav na terčích na střelnicích, ale – světe div se – zase jsme se netrefili ani přibližně. Stydíme se doteď, že jsme nepoznali Penelope a Odysea.
A tak to šlo pořád dál. To, co se nám jevilo jako dekapitovaná běluha nebo možná olgoj chorchoj, byla ve skutečnosti socha, která má správně stát vzpřímeně jako sloup, ne ležet na zemi. Smůla, Mamutí kel jsme vážně nepoznali.
Madlo pro lazary na nemocničním lůžku? S trochou snahy snad sluneční hodiny? Ne! Harfa…
Plus mínus náš jediný slušný a blízký odhad bylo sousoší dvou lodí, které do sebe naráží a jaksi splývají v jednu. Soudržnost, Spolu, Lodě, Srážka… to je jen pár názvů, se kterými jsme přišli. No uznejte sami, že Dvojice k nim má docela blízko. Považujeme to za úspěch. 🙂
U některých jsme neměli absolutně žádnou šanci se trefit, jako u sochy s názvem Sny malého prasátka z dílny novozélandského sochaře. Tipovali jsme názvy jako Dárek nebo Překvapení, asi protože vypadá jako vánoční dáreček s podstavcem plným nástěnných maleb starých aztéckých kultur. Zase nic, ach jo, jdeme dál.
Když si někdo zapomene černý vejcovitý kámen na bílém kamenném kvádru, jmenuje se to Artificial Life Form. Tak a už jste taky o něco chytřejší!
U vajíček ještě chvíli zůstaneme, protože my už víme, jak velká byla pštrosí vejce za dob pravěkých pštrosů. Asi jako Kinder vajíčko, jen milionkrát větší, víme? NEBO… nebo ne. Nebo umístěte do obřího vejčitého kamene čtvercovou dutinu, rozkrojte ho napůl a pojmenujte celé dílo Tajemství. Proti gustu…
„Metronom!“ „Úplně jasný metronom!“ … Brána na sever… „Aha“ … Následuje smutné povzdychnutí a přesun k další soše.
„Honzi, dívej, tamta socha je paní, co kaká. Nebo si přidřepla a prdí!“ Honza znalecky obejde sochu a prohlašuje, že to je pohled na Titanic zepředu, a fakt hodně se mu kouří z komína. Posuďte sami, ale pravé jméno je Dým. 🙂
Na docela dlouhou dobu nás zaměstnala veliká socha, která nám z každé strany připomínala něco jiného. Z jedné dřevěnou kačenku, z jiné Pokemona, z další zase jezírko se schodišťátkem pro mini trpaslíky. Chvilka napětí… Smíření, aneb Kameny bez Hranic. Ehm… to je ale blbá hra…
Ponorka nebo Traktor? Omyl! Je to Sorela.
Palička česneku, rozhodně. Ve skutečnosti Crumb of Scarab.
Věž kostela nebo Dublin’s Spire… a ona je to Sluneční Stéla.
Na druhou stranu Obětní kámen vypadal jako obětní kámen, až na to, že vypadal tak neopracovaně, že jsme si mysleli, že nejde o sochu a nevěnovali mu žádnou pozornost. Pardon.
Nepoznali jsme ani Kamenný most, ani Kalendář a ani Paměť kamenů.
„Tohle je kanoe!“ Jo, dávalo to smysl a skutečně to vypadalo jako kanoe na dřevěném podstavci. A – nečekaně – to nebyla žádná kanoe, ale Líbám a Objímám. Přeberte si to jak chcete.
Sloupovité sochy doplnilo ještě Baroko v Čechách a na Moravě, které jsme tipovali na Šneka, a Figura, která pro nás byla prostě jen bílým sloupem s černou kuličkou na vršku.
Trošku nás zklamala socha egyptského sochaře, která měla rysy Sfingy a tu a tam nádech pyramidovosti. Abstraktní kompozice fakt nebyla ten název, jaký bychom čekali. MEH!
Ne, modernímu umění nerozumíme ani trochu, příště budeme zkoumat raději nějakou architekturu, při které Honza bude komentovat styly a já využití v praxi. Ale to až v příštím roce, tak se moc neopijte, do nového roku vykročte pravou nohou a nechť jsou všechny vaše cesty šťastné! 🙂
WHAT KIND OF STATUE IS IT?
Some French writer once said that „Sculpting statues for the future is nothing but vanity of fool.“ Which, by the way, could be true, but we saw with John on Friday that we don’t know anything about modern art, especially sculpting, so we will never understand it fully. And so our last 2016 trip is not a dabby article about sculpting art but more something like description of what you can see in two beautiful sunny hours – with a vivid fantasy – near Havířov, where we hid for New Years Eve to enjoy some peace and quiet.
And because John’s photographic heart didn’t photograph for some time now, last time it was in Czech Paradise I guess, Teri didn’t get her dream wellness spa weekend, but instead, we went to photograph… outdoors… freezing…
I am exaggerating again! 🙂 It was wonderful, weather was lovely and even quite warm on the sun, so no psychological demage happened and I even resigned on wellness… this time… 🙂
And what kind of place we chose this time? Our goal was Sculpting parc Horní Dvůr near to dam in Těrlicko, hidden between fields and houses. They say this is where you can have the best view over Beskydy mountains from. Well, we believe this. If you’d happened to be around here, you’d most probably miss this not so big field with sculptures. But if you – as well as we do – know, what are you looking for, it’s quite possible you won’t miss those 26 casually scattered sculptures on the field.
As usual, every sculpture is from different author, and it’s not always so clear what does the sculpture mean? So we had a little contest with John and first we went around all sculptures to see them all and try to guess what should they portray. We had exactly ZERO positive matches. As I said, we don’t really understand modern sculpturing, but at least we had a great time and really good laugh. Of course we will be happy to tell you our guesses. You can guess with us or you can be incensed over the fact that we didn’t recognize this or that! So let’s begin…
Right at the parc entrance we were welcomed by two sculptures – Table and Throne. Oddly enough they looked kind of like a table and throne. A this point was our bold guessing space a little limited, so at least I jumped on the stony stool to enjoy a piece of royal sitting. Since Throne and Table are the only two sculptures you can climb on, I had to try very hard to not slide down, because Throne is really glassy after all those years. But there was no mystery to solve so we moved on.
The formation in shape of incomplete Nile or Celtic cross looked much more promising to us. The shine was shinig thru the gap in the middle of it and with a foggy skyline of Beskydy mountains it looked truly mystical. But as we were watching it against the sunlight, we couldn’t seeenough details of it so we wouldn’t think in a milion years that the real name if this sculpture is La comedia erotigue and that the author curved two naked people in a tight embrace into the lines of the cross – if it is a cross, who knows. Hmm… we were obviously wrong here.
„This is clearly a shooting range!“ told me John and pointed at the next sculture with two stony pieces where two torsos are arising out of them. One is upright and metal and the other is lying on a side and it’s made out of stone. Those two bodies seriously looked like targets on a shooting range but – believe or not – we weren’t even close to the right name. We are still ashamed that we didn’t recognize a Penelope and Odysseus.
And that’s how it went over and over. The one that appeared like decapitated beluga to us or maybe olgoj chorchoj, it was in fact a sculpture, which supposed to stand upright as a column and not to lay on the ground. Too bad, we didn’t recognize a Mammoth tusk.
A handrail for invalids on the hospital bed? With a little bit of effort maybe sun-dial? Ne! A Harp…
Plus minus our only successful guess was a sculpture of two boats which are bumping into each other and kind of merging into one boat. Coherence, Together, Boats, Collision… they are just few names we brought into discussion. Well, you have to admit that Couple was pretty close to them. We consider it success. 🙂
At some sculptures we didn’t have a chance to guess it right, like with the Dreams of little pig sculpture from some New Zealand author. We guessed names such as Gift or Surprise, probably because it looked like a Christmas gift on a pedestal full of ancient Aztec wall paintings. And again, nothing, Whatever, let’s move on.
If someone forgets black oval stone on a white stone block it’s obviously called Artificial Life Form. See, you are much smarter now. 🙂
We will stay with ovals for a while, cause we already know how big was the otrich egg in times of ancient ostriches. Almost like a Kinder surprise egg, just milion times bigger, you know? OR… or not. Or you can try to put a square gap into the giant oval stone, cut it in a half and call the whole mess a Secret. Well… as you like it.
„Metronome!“ „It’s clearly a metronome!“ … the North gate… „Oh“ ….Followed by sad sigh and moving on to the next sculpture.
„John, look, the sculpture over there is Pooping lady. Or she plonked down and now she’s farting!“ John went around the sculpture few times like a real expert and he said, it’s a front view at the Titanic and you can see a really big amount of smoke going out of its chimney. Judge for yourself, but the true name is Smoke.
We spent quite a long time with a big sculpture that reminded us of something else from each side. From one side it’s a wooden duck, from other it’s Pokemon, from another a small lake with a tiny stairs for a mini dwarfs. A moment of tension… Reconciliation or Stones without boundaries. Ehm… what a stupid game…
Submarine or a Tractor. Mistake! It’s Sorela.
Garlic pestle, for sure. In fact Crumb of Scarab.
Church tower or Dublin’s Spire… and it’s in fact a Solar stele.
On the other hand Sacrificial stone looked like a sacrificial stone, but it was just so unworked that we thought it’s not a sculpture and we didn’t really pay attention to it. Sorry.
We also didn’t recognize Stone bridge, Calendar and Memory of stones.
„This is a canoe!“ Yes, it made sense and it truly looked like a canoe on a wooden pedestal. And – surprisingly – it was no canoe at all, but I kiss and I hug. Well, try to handle it by yourselves.
The „column type of sculpture“ group was completed with Baroque in Bohemia and Moravia, which we guessed as a Snail, and a Figure, which was just a white column with a black bulb on top for us.
We were disappointed by the Egyptian author’s scultur, which had a shapes of sphinx and from time to time even a tinge of pyramid. The Abstract composition was really NOT the name we would expect. MEH!
No, we don’t get the modern art at all, but next time we will rather explore some architecture instead, where john can talk about styles and I can talk about its use in practice. But this will be in the next year, so don’t get drunk so much and start with a right foot in a new year. I wish all your journeys are happy!! 🙂
