Toulky po Srbsku / Rambling around Sasko

For ENGLISH click here

Ameriku jsme zmákli na konci léta, tak jsme si pro změnu na konci podzimu udělali výlet do Srbska. A kupodivu jsme ani tentokrát nemuseli vytáhnout paty z Česka. Máme totiž Srbsko hned za rohem od Karlíka, jen malý kousek od slavného hradu Karlštejn.

_mg_0356

A protože mě, coby rodačku z Havířova, už poněkud otravovaly řeči typu: “COŽE??!! TYS NIKDY NEBYLA NA KARLŠTEJNĚ?!!?? JAKO VŮBEC NIKDY??!!??.. No ne, nebyla, vůbec nikdy. Holt, když jezdíte na výlety z Havířova do Beskyd a Jeseníků, nemáte to tak nějak po cestě. Jako nikdy. VŮBEC NIKDY! Marně jsem vysvětlovala, že máme blíž třeba zámek v Lešné nebo v Lednici. Nedalo se svítit, bylo třeba mě zasvětit a udělat ze mě jednou pro vždy turistku znalou nejen Moravy a Slezska, ale také Čech.

Po přemlouvání Honzy na téma: “Já tam nechci, je to jenom hrad a nic tam není…” mi bylo zčásti vyhověno a místo pouhé návštěvy hradu jsme si naplánovali spíše procházku Srbska, krásné obce v CHKO Český kras. Přeci jen je vrchol podzimu a máloco mi dělá větší radost, než šoupat nohama v pestrobarevném voňavém lstí.

dscn2541

Vydáváme se tedy vlakem z Dobřichovic směrem na Beroun. Jeden by nevěřil, kolik lidí i v nepříliš hezkém počasí na Karlštejn vyrazilo. Naštěstí téměř všichni vystupují ve stanici Karlštejn a do Srbska, které je jen o jednu zastávku dál, s námi jede sotva deset lidí. Že by se konalo nějaké babí léto, to se říct nedá, ale aspoň neprší. Tak či onak ale po prvních pěti minutách kňourám, že jsem si doma zapomněla cestovního kulicha. Asi zmrznu…

_mg_0295

Vydáváme se po červené, směr Bubovické vodopády. Orientace ve vesnici je velmi jednoduchá. Ulice se jmenují podle toho, kam se po nich dostanete. Tudíž jsme se nemohli splést, když jsem odbočili z hlavní silnice na polní cestu s názvem “K vodopádům”. Pro poplety s častým výpadkem orientačního smyslu, jako jsem třeba já, je toto značení vskutku milá záležitost.

dscn2545

Dostáváme se do krásného podzimního údolí, listí skutečně voní a hraje všemi barvami, nikde ani živáček, jen tu a tam mineme někoho, kdo se narozdíl od nás z výletu už vrací. No jo, očividně ne každý dneska vstával v 11. Asi nás trošku rozmazluje fakt, že máme z Karlíka Srbsko hned za rohem.

dscn2559

Překračujeme malou strouhu bez vody a kráčíme dál červeno-žlutým lesem. Občas zkoumáme stáří stromů nebo se škrábeme do svahu nakouknout do tajemné jeskyně, u které se shodujeme na tom, že v ní určitě někde hluboko žije nějaká příšera, a tak zase rychle prcháme. Teda jako… prcháme… je to prudký blátivý svah, takže prcháme rychlostí asi 6cm/s, ale prcháme. Je tu krásně!

 

Kromě stromů a listí nám dělá společnost už jen tenká rýha v zemi, podél které si to šineme hlouběji a hlouběji do údolí.

dscn2543

Míjíme rozcestí s odbočkou na Karlštejn, k té se totiž vrátíme až později. Nejdříve se chceme pokochat krásnými a všemi turisty milovanými Bubovickými vodopády.

_mg_0212

Ty se nám mají ukázat v celé své kráse už za 500 metrů, tudíž nám začíná docházet, že ta malá stružka, ta pidi rýha, vinoucí se celou cestu po našem boku, je asi nejspíš určitě Bubovický potok.

dscn2580

Bez vody. Koryto potoka, abych byla přesná. A tak se nabízí otázka: “Jak velké jsou ty vodopády, pokud voda z nich tekoucí má za následek potok o velikosti malé až neviditelné?” Ano! Ano, dámy a pánové! Správná odpověď je samozřejmě ta, že vodopády jsou malé až neviditelné.

dscn2561

Víte, nám to vlastně ani nevadí… Dosytosti jsme šoupali nohama ve spadaném listí, Honza nafotil kupu překrásných podzimních fotek lesních kaluží – kaluže byly to jediné, co jsme u vodopádů našli – a místo pouštění lodiček na potoce jsme pozorovali turisty, spořádaně přecházející “potok” po dřevěných lávkách. Ne, voda pod nimi netekla, ale když je tu jednou lávka, je třeba se pěkně seřadit a použít ji.

_mg_0177

Tak je to správně! Zatímco Honza šteloval a ladil a ostřil, já stihla nasbírat plnou náruč krásného javorového listí domů do vázy, aby nám alespoň tam vydržel podzim o něco déle, než venku.

_mg_0218

U neexistujících vodopádů jsme – věřte nevěřte – strávili asi hodinu a půl, jen tak, kochajíce se na jednom místě.

dscn2587

Asi jsme přece jen trošku romantici. Nakonec nás ale přeprala zima a tak jsme raději vyrazili na Karlštejn. Je zvláštní představit si, že tou samou cestou kdysi skutečně jezdil sám Karel IV.

_mg_0260

Ba co víc, že někde tady kolem nás v lesích se při jednom z královských honů těžce zranil a na následky toho brzy zemřel.

dscn2591-kopie

My jsme taky málem zemřeli, ale na infarkt. Vyběhli jsme na vršek nad hradem, abychom si ho prohlédli z netradičního úhlu, jaký se obyčejně moc nevidí, a místo klidného rozjímání se na nás z údolí vyřítí vrtulník.

dscn2607-kopie

Ano, vrtulník. Kdo ví, co tam dělal. Snad někoho hledal, nebo si nějaký extremista trénoval nízký let. Každopádně to nebylo vůbec příjemné překvapení.

_mg_0228

Sice nemáme moc rádi předražené turistické hostince, ale padali jsme hlady a zimou, takže jsme vzali zavděk první hospůdkou, kterou jsme u hradu potkali. Hezky česky jsme se nacpali kachnou s červeným zelíčkem a svíčkovou s pěti, zapili to pivem a byli šťastní. Hezky česká, i když trochu komicky, byla celá hospoda. Nápis “ banán SPLIT” nás fakt pobavil, ještě navíc potom, co jsme v jídelním lístku našli kromě banánu jménem SPLIT i pohár s názvem BANNANA. Ach, jak jsou ti Češi občas světoví! 🙂

_mg_0271

Karlštejn probíháme jen v rychlosti po nádvoří, Honza chytí pár hezkých záběrů slunce, deroucího se přes mraky, jak ozařuje hradní věž v ponurém odpoledni.

_mg_0290

Míjíme spousty Němců, Angličanů, Holanďanů a Poláků, Čechy jsme potkali jen dva. Cestou zpátky to bereme přes vesničku Karlštejn spolu s tím davem turistů, který s námi jel dopoledne vlakem. Procházíme kolem typických stánků s ještě typičtějšími “českými” suvenýry. Znáte to, matrjošky a tak…

Proč se ale mezi hračkami prodávají zbraně v podobě obřích nožů a maxi praků, to fakt nevíme. Asi je na světě málo násilí, tak je třeba děti lépe vybavit… Smutné.

_mg_0326

Cestou k nádraží pod Karlštejnem ještě potkáváme paní s poníkem velikosti zlatého retrívra a smějeme se tomu ještě ve vlaku. Smějeme se ještě víc, když si ji představujeme, jak na něm jezdí. Hehe…

dscn2621

UŽ JSEM KONEČNĚ BYLA NA KARLŠTEJNĚ! A co z toho mám? Když jsem začala několikrát nahlas zpívat “ASI DO VĚŽÍÍÍÍ,” Honza mě pokaždé umlčel. Jenže nic jiného se tam jaksi dělat nedalo. Hrady jsem viděla větší i hezčí… Nebýt slavného krále a filmu, nejspíš by zmizel v propadlišti dějin stejně, jako mnohé další.

_mg_0335

A tak kdyby se mě někdo zeptal, co jsme viděli na výletě hezkého, odpovím, že vodopády. Ty jsme sice tak docela neviděli, sic tam žádné vlastně ani nebyly, ale byly rozhodně nejkrásnější!

A příště vám povíme něco hezkého o našem milém Karlíku, tak čtěte a zatím ahoj!

RAMBLING AROUND SASKO 

We handled America at the end of summer, so at the end of autumn we went to Serbia for a change. To our surprise we didn’t have to leave Czech republic. The thing is we have a Serbia quite close to our home in Karlík, it’s very close to famous Karlštějn castle as well.
_mg_0356
Since I was born in Havířov I was really annoyed by talks like: „WHAT??!! YOU HAVE NEVER BEEN AT KARLŠTĚJN?!!?? LIKE NEVER EVER??!!??.. Well no, never, like never ever. You know, when you live in Havířov, you usually go for a trip somewhere to Beskydy mountains or Jeseníky mountains, Serbia is kind of out of the reach. „So never. Like really NEVER! It was useless trying to explain that I had for example Lešná castle or Lednice castle much more closer. Weel, according to John’s opinion was necesarry to show me this super famous place and turn me into tourist who knows not only Silesia and Moravia but Bohemia as well.
After my „I don’t want to go there, it’s just castle and nothing else is there!“ talks John partly complied to me and he added to our programme some walks around Serbia, beautiful place in Protected Landscape Area of Bohemian Karst. It was the end of autumn after all and there aren’t many things that makes me more happy than shuffling my feet inside colorful sweet-scented leaves.
dscn2541
So we took a Beroun train from Dobřichovice. We couldn’t believe how many people went for a trip in such a bad weather. Luckily most of those people get off at Karlštějn station, so only less than ten people traveled with us to Serbia station. It wasn’t really Indian summer, not at all, but at least it wasn’t raining. But I’m whining after first five minutes anyway, cause I forgot my travel woollen beanie. I will probably freeze to death.
_mg_0295
We followed red tourist sign to waterfalls Bubovice. The orientation in the village is very simple. The streets are named after places they lead to. It means we couldn’t go wrong when we turned from the main street to the field path called „To waterfalls“. For people like me, who – from time to time – have issues with the orientation is this marking acutally pretty nice thing.
dscn2545
We were getting into amazing autumn valley. leaves truly smells nice and it shines with all colours. There was noone here, just sporadically we pass someone who – unlike us – is comming home from a trip. Well, obviously not everyone got up at 11 AM today. We are probably too spoiled by the fact that we have Serbia right around the corner from Karlík.
dscn2559
We crossed a small ditch with no water in it and we walked thru the red and yellow forest. Sometimes we were guessing the age of trees or we climbed up to peep into mysterious cave, where we argeed that there was surely some crazy monste inside, so we better moved on quickly. Oh wel… quickly… it was a steep muddy slope so we run like 6cm per sec, but we run… Oh God it’s so beautiful here!
Except of trees and leaves our only company is the small tiny ditch in the ground that we followed deeper and deeper into the valley.
dscn2543
We passed crossroad with a turn to Karlštejn, we will come back here later. Firstly we wanted to admire pretty and famous and by all tourists beloved waterfalls of Bubovice.
_mg_0212
We should see them after some 500 metres, so we kind of started realizing that this small tiny ditch, I mean this teeny tiny little furrow we followed all the time, was actually brook of Bubovice.
dscn2580
With no water at all. It was a brook basin to be exact. So there was a question: „How big are those waterfalls, if the water flowing from them creates a brook size of nothing or less?“ YES! Yes, ladies and gentlemen! The correct answer is of course the waterfalls were nothing or less.
dscn2561
You know, we didn’t mind it actually… We shuffled our feet inside fallen leaves a lot. John took a big amount of beautiful autumn forest puddles photos – cause those puddles were the only thing we found at the waterfalls – and instead of building a wooden boats for a brook race we watched tourists crossing the „brook“ across the wooden bridge. No, the water wasn’t there but obviously when the bridge was there, it was necessary to make a queue and use the bridge.
_mg_0177
That’s how it should be! While John was setting up and focusing, I had enough time to pick armful of lovely maple leaves to put it into the vase at home to keep the colorful autumn a little longer with us.
_mg_0218
We spent – believe or not – almost hour and half by those nonexisting waterfalls. Just like that, to enjoy a nice atmosphere and colours.
dscn2587
I think we are kind of romantic after all. Finally the winter was so bad we rather go on to Karlštejn. It was funny to imagine that THE Charles IV. used to take this same road in past as we took now.
_mg_0260
And what more, it was weird to realize that somewhere around here he was badly injured during one of the royal hunting and he died few days after.
dscn2591-kopie
We almost died as well but over a heart attack. We ran up the hill above the castle to see it from not so common spot, as tourists usually see, and instead of peaceful meditation the helikopter rushed over us from the valley.
dscn2607-kopie
Yes, the helikopter. Who knows what was it doing there. Perhaps it was searching for somebody or some crazy extremist was practicing a low flight. Either way it wasn’t very pleasant surprise.
_mg_0228
Although we don’t really like overpriced tourist restaurants, we were starving and freezing so we were actually quite glad for the first tourist pub we met close to the castle. We had a duck, dumplings and red cabbage as proper Czechs and beer and we were happy. 🙂
_mg_0271
We went over the  Karlštejn’s patio quickly and John took a few nice photos of sun, trying to get thru the clouds and shinning over castle tower in a cloudy dark day.
_mg_0290
We passed German, British, Netherlands and Polish tourists, but only two Czech people. On the way back we went thru Karlštejn village with this super-crowd of tourists who came here with the same train in the morning. We also passed a lot of stalls with „typical“ Czech souvenirs. You know, Russian Matryoshkas etc…
But what we really don’t know is why you can find huge knifes and slingshots between toys here. There is probably not enough violence in the world  so kids need better weapons… so sad…
_mg_0326
On the way to Karlštejn train station we met a man with a ponny size of regular golden retriever and we were laughing at it all the way home on a train. We were laughing even harder when we imagined the man riding this ponny. Hehe…
dscn2621
So… I HAVE FINALLY BEEN ON KARLŠTEJN CASTLE! So what? When I started to sing only famous song about this castle, John silenced me every single time. But it was the only thing I could do here. I saw castles much bigger and nicer… It it wasn’t for a famous king and a movie, it would be probably long gone, lost in the history as well as many others.
_mg_0335

And so if anyone would ask me what was the most beutiful thing we have seen on our trip I would say waterfalls. We didn’t actually „see“ them, cause they weren’t really there, but they were definitely the most beautiful thing there!!

Next time, we will probably tell you something nice about our lovely village of Karlík, so stay with us and see you later! 🙂

Napsat komentář